Jan Hlavacek

Kolik lyzaru uz proklelo sva prkynka v okamziku, kdy misto radosti z projizdky zasnezenou krajinou dreli i z kopce, anebo seskrabovali boule snehu ze skluznice. Na vine byla maza, nebo-li mazani. Presneji, neznalost spravneho namazani lyzi.

I kdyz - kdo muze rict, ze umi namazat lyze na kazdy snih? Nikdo! Obcas se spletou i profesionalni treneri a mazaci lyzi, kteri se stali (pod oznacenim "servismen") nedilnou soucasti realizacnich tymu tech nejlepsich svetovych zavodniku.

Jsou to oni, kteri v rannim seru, dlouho pred zavody, brouzdaji s teplomery a vselijakymi udelatky okolo bezeckych trati a snazi se urcit tu nejvhodnejsi mazu pro nadchazejici zavod. Kdyz se jim odhad pro mazu povede a zavodnik uspeje, malo kdo oslavuje servismeny. Kdyz se ale servismen splete, pak obvykle nastava peklo, ktere pro verejnost nezridka skonci lakonickou poznamkou borce, jenz prohral boj s casem: ".nejely mi lyze!"

Je bez diskuse, ze v dnes, kdyz po 15 kilometrech deli zavodniky v cily ne vteriny, ale jejich zlomky, je maza velmi dulezitou soucasti celkoveho vysledku. Stejne jako vyber lyzi, forma zavodnika, taktika rozlozeni sil, nebo spravne nacasovane obcerstveni.

Co je to maza?

Maza coby proces je srovnatelna s alchymii objevitelu zlata ze svestek, kameni a drcenych kosti ze sovy palene z dob Rudolfa II.

Maza coby prostredek je neco mezi povidlim a cervenou rtuti, coz je sajrajt dosud nikdy nikym neidentifikovany, nicmene ruskou mafii oznacovany jako komponent vhodny pro vyrobu atomove bomby.

Maza coby technologie ci metodika je zalezitost majici nejvyssi stupen utajeni, vyssi nez v NATO normach oznaceny vyrazem "top-secret".

A ted babo rad, jak spravne namazat lyze?

Znam maximalne tri lidi, o kterych vim, ze umi namazat lyze na jakykoliv snih, a myslim, ze jejich maza by platila i na travu ci beton. Ale nikdy v zivote, kdyz jsem se jich zeptal, jak mam namazat lyze, mi primo nerekli: ".dej tam to ci ono." Nanejvys pripustili, ze moje volba pro nazehleny modry parafin s fialovym klistrem v jedne vrstve je pekna blbost, a ze dneska by mohl jet jen modry extra, ale ".jelikoz tam nahore za lesem je sfoukany snih, bude ti to nejspis lepit."

No, nedelejme zase z mazani lyzi takovou vedu, jakou skutecne je. Vsechny mozne nastrahy uz za nas totiz vyresili vyrobci lyzarskych vosku (oni si to aspon mysli). A nejen oni. Vyvojem prosly i lyze a jejich skluznice, ktere se dnes vesmes vyrabeji z polyetylenu. Makromolekuly teto hmoty idealne prijimaji parafin, ktery je hlavni soucasti lyzarskych vosku. Navic byly vyvinuty mekci a tvrdsi povrchy skluznic, cehoz lze uspesne vyuzit v zavislosti na charakteru snehu, profilu trate ci vykonnosti lyzare. Ale to jsou faktory, ktere se uplatnuji pri zavodnim lyzovani.

Obycejni smrtelnici, kteri pro sve rekreacni lyzovani pouzivaji jeden par lyzi a beznou vystroj, mohou nektera z dale uvadenych doporuceni smele prehlednout. Faktem ale je, ze vyzkum tykajici se lyzi, vosku a dalsi vystroje nebyl zadarmo. Proto se nelze pozastavovat nad jejich cenami. Kdo si chce napriklad koupit celou zakladni sadu kvalitnich lyzarskych vosku, musi pocitat s castkou v tisicich korunach.

V teto studii, kterou jsem sepisoval v sezone 2001/2002 se pokusim objasnit nektere zakonitosti mazy , s vysvetlenim podstaty a techniky mazani lyzi. Vse ostatni, co souvisi s bezeckym lyzovani, zcela zamerne pomijim a soucasne odkazuji na odbornou literaturu, ze ktere jsem ostatne vychazel predevsim. Vyznamne konzultace mi poskytnul seftrener Sportovniho klubu Nove Mesto na Morave Martin Kovacic.

Kazde doporuceni pro namazani lyzi je ale nutne brat s rezervou, protoze i ta nejpropracovanejsi teorie je bez overene praxe k nicemu. Tedy - radim naprosto bez zaruky(!) a taky bez naroku na odskodneni. Presne tak je nutne pristupovat k uvadenym radam.

Pokud jde o mazani lyzi, vezte, ze kazda rada je draha. Ne, to neni alibismus, to je fakt, ktery si kazdy lyznik uvedomi sam presne v tom okamziku, kdy zjisti, ze premazat na trase vlhkou skluznici lyze zmrzlym tvrdym voskem vezenym v batohu je vlastne nemozne.

A jeste neco, co povazuji za potrebne sdelit, nez zacnu opisovat z moudrych knih a vybirat z brozovanych zivotnich zkusenosti: Budeme mluvit o mazani bezeckych lyzi . Takze, jestlize by nekdo chtel zde nastudovane poznatky uplatnit na lyzich sjezdovych, mohlo by se mu stat, ze se s kopce moc nesveze.

A znovu opakuji, ze se temer vubec nebudu venovat alchymii realizovane na lyzich pro spickove zavodniky, protoze co tam se deje okolo lyzi? To se jiz v mnohem vymyka beznemu lidskemu chapani.

Rekreacnim bezkarum staci univerzalni vosk!

To napsal jeden bulvarni list pred sezonou 2001/2002 a zavdal tim vlastne duvod, proc jsem zacal vyhledavat literarni odkazy a sepisovat tuto studii. Ja proste s timto tvrzenim nesouhlasim . Je to zjednodusujici tvrzeni, vedouci k uvaze, ze mazani lyzi lze osulit. Nic nejde osulit.

Branme se univerzalnosti, i kdyz to vyrobce napise do navodu ke svemu vyrobku! Nic totiz univerzalne nefunguje. Univerzalne fungujici neni ani lepidlo, ani benzin do auta, ani sex.

Autor onoho zjednodusujiciho clanku o mazani lyzi univerzalnim voskem vnucuje ctenari udajne vyrobcovo tvrzeni, ze pri mrazu staci na skluznici natahnout jednu vrstvu, pri teplejsim pocasi dve a vice vrstev. Pritom pry je dobre vzdycky vyzkouset, jestli uz lyze neklouze. Hloupost! Kazdy, kdo si urve jedno sobotni odpoledne sam pro sebe, vyrazi autem treba stovku kilometru za snehem, ma urcite chut experimentovat s premazavanim lyzi "univerzalnim" voskem, jinymi slovy, patlat si ruce, pripadne drahe sustakove oblecky ausgerechnet tim nejprotivnejsim, co s lyzovanim souvisi - lyzarskymi vosky.

Zadny jediny univerzalni vosk neexistuje, pomineme-li svicku, kterou jsme kdysi v dobach detstvi a nouze voskovali sva prkynka, aby se na nich nelepil mokry snih. Mimochodem, parafin je zakladem nejen pro svicku, ale i pro lyzarske vosky. Chemicke slozeni vosku ale skutecne preskocime.

Kdyz vyrobce napise na krabicku univerzalni lyzarske vosky , ma na mysli sadu zpravidla dvou tvrdych vosku a jednoho klistru (stribrny), ktery je ale urcen jen na hrubozrnny snih. Osobne si myslim, ze to nejsou dobre investovane penize.

Zakladni rada vosku je urcena k mazani lyzi na ruzne druhy snehu za ruznych teplot. Tvori ji pet tuhych vosku a ctyri klistry . Kazdy lyznik by si mel zapamatovat barevne rozliseni vosku (i krabicek ci obalu), protoze tak se lepe navzajem domluvime.

Mozna se malo vi, ze barevne oznaceni, ktere prevzal cely lyzarsky svet, vymysleli po valce v Norsku u firmy SWIX , ktera sidli ve znamem olympijskem mestecku Lillehammer . Nechali se zrejme inspirovat barevnym spektrem znamym z oboru fotografie, kde barvy studene (modra, azurova, modrozelena) pripominaji chlad, zatimco barvy teple (cervena, oranzova, zluta) navozuji predstavu ohne ci tepla. Proto take vznikla zakladni rada lyzarskych tuhych vosku serazena (od studene k teple) takto: zeleny, modry, fialovy, cerveny a zluty . Zeleny a modry jsou vosky tvrde a jsou urcene pro teploty pod nulou, filalovy je pro teploty okolo nuly a cerveny a zluty, coz jsou vosky mekke, jsou urcene pro teploty nad nulou.

Ale teplota vzduchu (snehu) neni jedinym kriteriem pro pouziti vosku. Dalsim dulezitym kriteriem je stari snehu .

Pro starsi druhy premrzleho snehu je urcena zakladni rada klistru (maji medovitou substanci a jsou baleny v tubach), ktera je znacena barvami zelenou, modrou, fialovou a cervenou .

Je pravda, ze jednotlive vosky maji vyznaceno doporuceni uziti pro urcitou teplotu, ale ve skutecnosti je presah teplotniho uziti dosti velky, coz eliminuje chybny vyber vosku, anebo fakt, ze v miste mazani (pod kopcem u hotelu) je teplota jina nez o kilometr dal v lese nebo nahore na zasnezene planine. A to nebudeme kalkulovat s beznou skutecnosti, ze se v prubehu odpoledni projizdky na bezkach behem pulhodiny zmeni pocasi, na premrzly prasan zacne padat cerstvy mokry snih, a je vymalovano.

V tom je prave to umeni a stesti lyzarske alchymie - odhadnout, co nas behem pul dne na lyzich ceka. Zkuseni lyzari take dokazi diky letite praxi michat jednotlive druhy tuhych vosku i klistru, pripadne "prohazovat" vrstvy vosku, tzn. nazehlit na vrstvu z mekkeho vosku vosk tvrdy. Temito zvlastnostmi si ale zatim nebudeme motat hlavu.

Pro uplnost jeste uvedu, ze puvodne pro zavodni lyzare byla zakladni rada obohacena o tzv. mezistupne, ktere jsou doplnkove k jednotlivym zakladnim voskum. Byvaji znacene vyrazem extra nebo special. Pozor, nejedna se jedno a totez.

Extra zeleny, extra modry , extra fialovy a extra cerveny jsou mekcimi variantami zakladni sady.

Special zeleny, special modry , special fialovy a special cerveny jsou naopak tvrdsi pri srovnani se zakladni radou.

Teplotni rozsah techto vosku je minimalni (teoreticky v rozsahu 1 - 2 st. C). To je ale vhodne prave pro podminky relativne kratkych zavodu, kde jsou stopy upravene a kdy lze merenim pred zavody zjistit jeho teplotu a stanovit prevladajici kvalitu snehu.

Vosky extra nebo special ale samozrejme nejsou zapovezeny radovym lyzarum. Naopak, extra modry nebo special cerveny jsou dosti uzivane, zvlaste v nekterych specifickych podminkach.

Vyvoj lyzarskych vosku ale pokracuje. Samozrejme, hnacim motorem dalsiho vyvoje jsou potreby spickovych lyzaru, protoze jako v kazdem jinem sportovnim odvetvi, i tady se jedna o velke penize. Vedci se zamerili na zkouseni substanci a sloucenin, ktere vykazuji nejnizsi hodnoty treni. Ke slovu napriklad prisly slouceniny uhliku a fluoru. Vyrabeji se ruzne typy silikonovych oleju a past. Trosku neobvykle bylo, kdyz firma SWIX prisla s prasky. Nejznamejsim a nejpouzivanejsim praskem je SWIX Cera F. Na skluznici se nanasi podobne jako parafiny, tedy zazehluje se a pote se skluznice kartacuje. Neobvykle ci zvlastni jsou i ceny prasku. Jedna krabicka stoji okolo 100 dolaru.

Vyse uvedeny vycet vosku neni absolutni, stejne jako jejich znaceni. Nekteri vyrobci se odchyluji od standardni rady. Mezi parafiny lze nalezt i vosk oranzove barvy apod. Na trhu jsou dostupne dalsi druhy vosku. Napriklad velice popularni se stava stribrny klistr . Jednou z jeho vyhod je, ze zabranuje nalepovani suchych jehlicek, travy a dalsich necistot nachazejicich se ve stope na skluznici. Bezne se micha s jinymi klistry. Podle dostupnych informaci nekteri vyrobci v posledni dobe "mixuji stribro" i do tvrdych vosku.

O co vlastne pri mazani lyzi jde?

Strucne receno, jde o to dostat do prirozene zavislosti minimalne tyto faktory:

• hmotnost lyzare,
• techniku jeho odrazu,
• charakter, resp. konstrukcni tuhost (tvrdost) lyze,
• typ snehu,
• teplotu vzduchu (snehu)
• pouziti lyzarskeho vosku.

Pripustime-li, ze kazdy normalni lyzar (zadny zavodnik) ma priblizne setrvalou hmotnost, mnoho sezon pouziva stejne lyze, boty a vazani a o lyze se stara priblizne tak, ze je po sezone osetri, svaze a zavesi, a take ze jednou za 10 let vyhodi do popelnice stara vyschla SKIVA a investuje do kvalitnich vosku typu SWIX, TOKO apod., zbyva z tech nekolika promennych velicin orientovat pozornost uz jen na teplotu vzduchu , obecneji na klimaticke podminky, a typ ci charakter snehu .

A spravne zmereni, posouzeni ci "odhad" techto velicin skutecne postacuje na vcelku spolehlive a funkcni namazani lyzi.

Mereni teploty vzduchu a snehu

Uz dvakrat jsem se zminil o mereni teploty vzduchu a snehu, jenze pri tomto skutecne gordickem uzlu problemu mazani lyzi je kazda rada draha - pokud ovsem lyzar nevlastni odpovidajici merici zarizeni.

Vsechny odhady jsou k nicemu. Bez presneho zmereni teploty se daji lyze spravne namazat jen obtizne. Spolehat na televizni hlaseni rosnicek je stejna hloupost jako vychazet z tzv. kuchynskeho teplomeru na balkone. Kdo ale s sebou vozi v ruksaku digitalni teplomer se specialnimi cidly pro vzduch, vodu ci snih? Hledejme proto kompromis.

Teplomer u vchodu do hotelu, pokud na nej nesviti poledni slunicko, je vcelku spolehlivy ukazatel pro stanoveni teploty vzduchu. Pri stabilnim pocasi (kdyz se neprohlubuje obleva nebo kdyz naopak neprichazi vysoky tlak s mrazivym vzduchem) je teplota snehu obvykle o 2 - 3 stupne C nizsi. Vyrobci vosku ale stejne kalkuluji s teplotou vzduchu.

Presnejsiho vysledku mereni lze samozrejme dosahnout zasunutim rtutoveho teplomeru (alespon 20 cm dlouheho) do zaveje ve stinu za chatou nebo primo v lyzarske stope. Profesionalni servismeni meri teplotu snehu v ruznych usecich trate, pricemz meri nejen teplotu snehu, ale i teplotu nekolik centimetru nad stopou. Ona totiz lyze neni pri behu stale v dotyku se snehem.

Kazdy snih je jiny

Znama pravda: Kazdy snih je jiny. Prasan, "mejdlo", firn - to jsou jen nektera slova z mnoziny vyrazu urcujicich druhy snehu, ktere je schopna vytvorit matka priroda.

Meteorologove zajiste vyrukuji s tvrzenim, ze existuje mnohem vetsi mnozstvi druhu snehu. A maji pravdu. Je to dano objektivne napriklad prubeznou zmenou teploty a vlhkosti vzduchu, pusobenim casu, nadmorskou vyskou, pusobenim vetru atd. Proto se muze vcera mokry snih pres noc premenit na prekrasny prasan, ktery se po obleve a nahlem nocnim mrazu pretvori na zmrzlou krustu, ktera se bori pod hmotnosti lyznika.

Z hlediska mazani lyzi se odborna literatura priklani k nazoru, ze lze rozlisovat tri az pet zakladnich druhu snehu , pricemz hlavnim kriteriem pro jejich trideni je hledisko casu. Cela veda okolo mazani totiz spociva na charakteru struktury snehovych krystalu, ktere se v prubehu casu meni:

1. novy snih
(jiz napadany, stary 1 den az pul tydne) - vyznacuje se tim, ze jednotlive zmrzle krystalky (vlocky), vytvorene pri srazeni vlhkosti v ovzdusi, maji ostre jehlicky, ktere se budou snadno zapichovat do lyzarskeho vosku. V napadane snehove vrstve je hodne vzduchu, protoze vlocky jsou od sebe oddeleny. Snih je pekne nacechrany. Je nesoudrzny, nelze z neho v dlanich vytvorit snehovou kouli. Pri nekterych teplotach je to ale snih, na ktery se prakticky neda namazat, presneji neda se na nem dobre jezdit; je tupy;
2. jemnozrnny snih
(lezi v nezmenene vrstve a teplote trvale pod bodem mrazu pul az jeden tyden) - vznikne po urcitem case z napadaneho snehu, pokud ma snih moznost premrznout. Jednotlive krystalky jsou uz vzajemne spojene v kompaktni vrstvu, snih je hutnejsi a soudrznejsi. Neni ale tezky. Na mazu ma ale nepriznivy vliv - snadno ji otira ze skluznice, to znamena, ze se musi vytvaret tlustsi maza, zpravidla v nekolika vrstvach;
3. hrubozrnny snih
(firn) - je to snih, ktery byl jiz jednou nebo vicekrat rozpusten a opakovane zmrznul. Je charakteristicky pro teploty vzduchu okolo nuly. Jeho krystalky jsou velmi hrube, pro jeho oznaceni se vzilo slovo "firn". Zpusobuje silny oter vosku, lepe mu odolavaji mekke (tekute) vosky - klistry.

K temto trem zakladnim druhum snehu lze priradit cerstve padajici snih (do stupnice pred novy snih), coz je postrach jak turistickych lyzaru, tak hlavne zavodniku - Katerina Neumannova ho nema rada, i kdyz v Naganu si na takovem snehu dojela pro olympijskou medaili.

Nakonec predmetne stupnice lze priradit led, resp. ledovou krustu, coz je stejne nepriznivy horor.

Za urcitych okolnosti jsou nepriznive faktory techto dvou druhu snehu castecne eliminovany. Mam na mysli situace v dobre fungujicich lyzarskych strediscich, kde jsou trate prubezne upravovany mechanickymi prostredky, ktere dokazi smisit cerstvy snih s promrzlym podkladem, anebo naopak rozdrtit ledovou krustu. To je ale uz teorie, ktera nebude fungovat vsude.

Jak funguje jizda na lyzich?

Z fyzikalniho hlediska se jedna o smyk jedne hmoty po druhe, diky cemuz mezi nimi vznika smykove treni. To vytvari teplotu. Dalsi text se vztahuje na klasicky zpusob bezeckeho lyzovani. U brusleni samozrejme plati stejne fyzikalni zakonitosti, ale technika jizdy je jina. Vyuziva se pri ni jen skluz.

Princip skluzu je zalozen na tom, ze povrch skluznice lyze je relativne tvrdy, nepodleha vlivu teploty vytvarene smykovym trenim, naopak snehove krystalky se pri dotyku pohybujici se skluznice tavi, cimz se vytvari mikroskopicka vrstva vody, po ktere skluznice lyze klouze. To plati, at je snih mokry nebo premrzly.

Jenze, u bezeckych lyzi je potreba zajistit, aby v jednom okamziku lyze klouzala a v nasledujicim nesmekala. Tento zdanlivy rozpor resi, jak uz vime, lyzarske vosky, ktere napomahaji vetsimu ci mensimu skluzu lyze. Mnozne cislo je nasnade, protoze vosky se obvykle nanaseji minimalne dva. Dobre namazana lyze skutecne umoznuje dobry skluz a jisty odraz.

Princip odrazu je zalozen na pronikani snehovych krystalu do vrstvy vosku na skluznici. Jestlize je spravne zvolen typ vosku k urcitemu druhu snehu, tedy jestlize vrstva vosku odpovida svou tvrdosti ostrosti snehovych krystalku, zvetsi se treni mezi skluznici a snehem, a to umozni lyzari odraz vpred. Velikost treni se da zvysit nebo snizit pouzitim vhodneho vosku, jeho vrstvenim a take delkou mazy na skluznici.

Mekky vosk a vyssi vrstva zvysuje treni, snizuje se skluz a muze dojit az k naprosto nezadoucimu jevu, kdy snih lepi nebo dokonce namrza na lyze. Premazani obvykle nepomuze, pokud neni dosavadni vosk z lyze mechanicky sedren. A to je ta nejprotivnejsi "prace" na trase, zvlaste kdyz zivitel rodiny a vudce smecky promazal lyze cele rodine. Samotnemu se mi stalo, ze na rodinnem vylete cestou z Kvildy na Zadov manzelka zahodila lyze s boulemi snehu na skluznici do lesa, starsi dcera vriskajic neco o me neschopnosti hodinu odirala lyze o strom jako jelen parohy, jen mladsi dcera, ktera diky sve hmotnosti velikosti paviho peri neni schopna lyze proslapnout, si lebedila, jak ji to pekne stoupa do kopce. Coz byl prakticky dukaz toho, ze stejna maza nemusi vyhovovat kazdemu. Kazdy lyznik potrebuje na sva prkynka neco jineho. A jeste jedno pouceni a la Halina Pawlowska: Kazdy si namazat svoje lyze.

Jak uz je uvedeno na zacatku teto kapitoly, je potrebne zduraznit, ze vyse uvedene plati pro pripad klasickeho lyzovani , pri kterem jede lyzar ve stope, stridave se v rytmu odrazi pravou a levou nohou a zdarne si pritom pomaha holemi.

Pri modernejsim bruslarskem stylu se naopak lyze mazou jenom na skluz, protoze to vyzaduje naprosto odlisna technika jizdy. Ale i pro brusleni lze vyuzit nektere z metodik uzivanych pri mazani lyze pro klasicky beh, zvlaste jestlize "bruslar" ma slabsi formu a obcas si potrebuje odfrknout pri klasickem stylu.

Proc jsou lyze prohnute?

Nebylo tomu tak vzdycky. Starej Hanc a Vrbata, kdyz behali po Krkonosich, meli lyze rovne jako deska. Take lyze od pana Slonka z Noveho Mesta na Morave tak na zacatku minuleho stoleti vypadaly. Jsou o tom dukazy v novomestskem muzeu. Tehdejsi lyze byly siroke, nemely vodici zlabek, jen spice byly vyhnuta.

Konstrukce bezeckych lyzi doznala v prubehu let mnoha zmen. Koho to zajima, at navstivi treba web-stranku firmy SPORTEN, a. s., nebo se tam rovnou zastavi na exkurzi.

Pro ucely teto studie zustanme u konstatovani, ze bezecka lyze ma skluznou a odrazovou zonu . Odrazova zona je ve stredu lyze, na obe strany od teziste do vzdalenosti asi 30 - 50 cm (podle delky lyze pro dospeleho byva celkem 60 - 100 cm). Skluzne zony jsou na spicce a patce lyze.

Rozsahu odrazove zony odpovida tzv. voskovaci komora, cesky receno misto, kam se nanasi stoupaci vosky. Z cehoz vyplyva, ze tvrde (tuhe) vosky, umoznujici dobry skluz, se nanaseji na skluzne zony. Na nekterych skluznicich vyrobci tyto zony graficky vyznacuji, ale to neznamena, ze to bude vyhovovat jak panu Novackovi, tak panu Dvorackovi. Od trenera Kovacice jsem se dozvedel, ze kazdy z jeho sverencu ma specialni tuzkou presne oznacene hranice jednotlivych zon.

V praxi se lyze mazou tak, ze se musi prisne oddelit plocha namazana voskem pro skluz a plocha namazana voskem pro stoupani. Odbornici umi obe plochy oddelit prebrousenim skluznice napric jemnym smirkem, ale amaterum bych to nedoporucoval kvuli moznemu poskozeni skluznice. Finta s nekolikamilimetrovou delici ploskou spociva v tom, ze delici ploska zamezuje "stirani" obvykle mekciho stoupaciho vosku (napriklad klistru) ve smeru k patce lyze, tj. na skluznou zonu pod patkou lyze.

Odbornici take nedoporucuji nanest nejdrive po cele plose skluznice jeden druh vosku urceny ke skluzu a na nej pak nanest do voskovaci komory vosk na stoupani.

Pozor ale na terminologickou odlisnost, kterou lze obcas zaslechnout na lyzarskych tratich, a ktera muze celou vec zamotat. Nekdy je slyset: ".dej pod patku fialovej, a nebudes smekat." . Pricemz slovem "patka" se rozumi misto pod patou lyznika, tedy odborne receno voskovaci komora.

Jak se zjisti delka voskovaci komory?

Jestlize vyse uvadim, ze odrazova zona alias voskovaci komora je dlouha az 100 cm, je a neni to pravda. Pro kazdeho lyznika ji totiz lze urcit individualne.

Nejdrive si zopakujme, ze delka bezecke lyze je zavisla na velikosti postavy lyzare. Pro klasicky beh se doporucuje, aby se spicka svisle postavene lyze dotykala dlane vztycene a v zapesti ohnute paze. Muzum obvykle vyhovuje lyze o 20 cm delsi nez je vyska jejich postavy, podle vyspelosti lyzare plus/minus 5 cm; zenam pak jen o 15 cm delsi nad vysku postavy se stejnou toleranci.

Pro brusleni se doporucuji lyze kratsi o 5 az 10 cm.

Konstrukce lyzi pro klasicky beh a brusleni jsou rozlicne a to v mnoha smerech. Tento udaj byva vyznacen na designu lyze vyrazy "skating" (brusleni) classic (klasicky) apod.

Kdo chce znat presne delku odrazove (voskovaci) zony svych lyzi, muze je podrobit testu . Potrebuje k tomu naprosto rovnou, hladkou a cistou plochu (coz neni jednoduche vyhledat), asistenta a prouzek kancelarskeho papiru. Lyzar se oblekne do lyzarskeho oblecku, obuje si boty a lyze (kvuli celkove hmotnosti), postavi se s nimi na rovnou plochu a snazi se svou hmotnost rozlozit rovnomerne na obe lyze. Lyze nikdy nedolehnou celymi plochami na podlozku. A nyni prichazi ke slovu asistent. Vezme prouzek papiru a protahuje ho pod lyzemi. Najde tak mista smerem ke spicce a k patce, kde uz se lyze dotyka podlozky. Tam je take vase hranice voskovaci zony. Pokud jde o komplexnost obleceni, to neni vtip; jde o testovani pri maximalni hmotnosti. Dokonce bych nepodcenoval ani takovou variantu, jestlize ma nekdo za ukol odvest na samotu u lesa pytel uhli v ruksaku na lyzich.

Delku odrazove zony je mozne prirozene upravovat podle druhu snehu, profilu trate a vykonnosti lyzare.

Uprava skluznice pred mazanim

Kdo si nenecha poradit odborne vyskolenym prodavacem, mel by si pred nakupem alespon prohlednout katalogovou nabidku vyrobcu a neco si o lyzich precist. Dnes je na trhu velke mnozstvi ruznych druhu lyzi, ktere jsou konstrukcne urcene pro ruzne podminky lyzovani. Take jejich skluznice jsou rozdilne. Cerne byvaji mekke, svetle (transparentni) byvaji tvrdsi. Rozhodujicim kriteriem pro koupi lyzi by skutecne nemel byt jejich design nebo prevladajici barva, jez bude korespondovat s barvou kulicha a saly. Lyze nejsou modnim doplnkem. Bavime se ale o uprave skluznice, takze nezabihejme do kriterii uplatnovanych mezi "masnaky". Tem neni stejne pomoci.

Dnes uz vsichni vyrobci dodavaji lyze s definitivne upravenou skluznici, to znamena, ze uz ji neni potreba prebrusovat jemnym smirkovym papirem. Je ale vhodne ji osetrit tzv. penetraci. Pri ni se do makrostruktury skluznice napusti parafin. Lyze se polozi do vodorovne polohy (servismeni na to maji upinaci stolici) a pomoci zehlicky se nad skluznici rozpousti parafin, ktery na ni skapava. Pote se chladnouci kapky parafinu zehlickou opatrne rozetrou po cele plose skluznice. Jeste pred uplnym vychladnutim parafinu se prebytecny parafin stahne skrabkou. Oblou casti skrabky se parafin dukladne odstrani ze stredoveho zlabku.

U starsich lyzi zacina uprava jejich skluznice hned po skonceni sezony. Lyze by se mely celkove ocistit. Ze skluznice je potreba nejdrive skrabkou (cidlinou) mechanicky stahnout stare vosky a skluznici i cely povrch lyze je vhodne omyt specialnim rozpoustedlem vosku. Jak znamo, na vosky nezabira benzinovy cistic, lih, aceton nebo toluen. Navic, experimentovat s chemikaliemi na materialu z "nezname" (polyetylenove) plasticke hmoty se obecne nedoporucuje. Nejvhodnejsi je proto prodavany "cistic lyzarskych vosku". Je to smes chemikalii ve spreji. Drazsi, ale funguje.

Rozpustene zbytky vosku je nejlepsi vytrit savym papirem nebo hadrem. Pozor na bezpecnost a hygienu prace. Stahovat stare vosky zehlickou nelze doporucit, protoze se tim vlastne vosk zazehluje do skluznice.

A nyni muze prijit ke slovu stary dobry prostredek - smirkovy papir. Ale opravdu velmi jemny (hrubost okolo 100 - 150), pricemz zadne brouseni kruhovymi pohyby. Naopak. Vyhradne ve smeru od spicky k patce lyze. A rozumne! (Zazehlene parafiny ale stejne nelze sedrit smirkovym platnem - nejlepsi je cidlina.)

Brouseni skluznice smirkovym platnem lze doporucit snad jen pro prebrouseni drobnych skrabancu od kaminku ci vetvicek. Hrubsi (hlubsi) poskozeni jsou schopne opravit specializovane opravny lyzi. Pouzivaji na to specialni hmoty, ktere se za tepla aplikuji do ryhy a pak se prebrousi.

Kdyz jsou dokonceny vsechny mechanicke i chemicke osetrovaci operace, muze (ale nemusi) nasledovat posledni operace pred svazanim a zavesenim osetrenych lyzi. Zde se ale lyzarsti teoretici ve svych radach rozchazeji.

Jedni tvrdi, ze polyetylenovou skluznici je potreba chranit pred oxidaci, takze doporucuji na pracne osetrenou skluznici opet napatlat parafin. Jini tvrdi, ze oxidace zase tak moc skluznici neublizi, takze parafinovat staci az pred novou sezonou.

Ponechavam na ctenari, kterou variantu zvoli. Statisticky stejne prevladaji ti, kteri po posledni vyjizdce na predjarnim snehu odlozi lyze zabalene ve vaku do kouta ve sklepe nebo v garazi a zacnou se o ne starat az z prichodem prvnich snehovych vlocek. Ze svym prkynkam nepomohou, nybrz jim velice ublizi, nebudu dale komentovat s ohledem na jejich dnesni porizovaci cenu.

Tak ci onak, pred novou sezonou je vhodne mit skluznici lyze napustenou mekkym parafinem uzivanym pro teploty nad nulou, protoze ten dobre vzlina do makrostruktury skluznice. Tuto zakladovou vrstvu je nutne dukladne zazehlit, rozhodne nestaci - byt dokonale - rozetreni korkem. Savost nekterych skluznic je vyssi, proto je nekdy nutne postupne parafin pridavat a opakovane prezehlovat. Nekdo doporucuje, ze staci napustit spicky a patky lyze. Lepsi ale asi bude napustit celou plochu skluznice. Prebytecny vosk se stahne skrabkou (cidlinou). Zakladova vrstva parafinu by mela byt doslova mikroskopicka.

Pro opravdove fajnsmekry lze pripomenout ruzne prodavane pomucky, ktere slouzi k zdrsneni skluznice. Jsou jimi krome smirkoveho papiru drazkovace a kartace. V literature se jeste obcas hovori o specialnich pilnicich, ale ty uz se na polyetylenove skluznice nepouzivaji.

Tyto prostredky se pouzivaji pri extremnejsich druzich snehu. Pomoci drazkovace lze na skluznici vytvorit velmi jemne drazky pro lepsi odvod vody. Drazkovani se aplikuje na spicce a patce lyze, kde je nanesen vosk pro skluz (parafin).

Technika mazani vosku

Predne - nejrozumnejsi je mazat lyzarske vosky v teple a v zavetri a na suchou skluznici. Jedinou nevyhodou tohoto postupu je typicky zapach, ktery se po mazani line chatou nebo hotelem. Zvlaste, kdyz jsou vosky zazehlovany. Vosk vytemperovany na pokojovou teplotu se ale dobre nanasi a roztira. To plati zvlaste o klistrech.

Pokud jsme odkazani na mazani ve volne prirode, mnohdy nezbyva nez si pomoci specialnimi zehlickami. Vyrabi se na tuhy lih nebo plyn (PB). Elektricke zehlicky jsou bohuzel ve volne prirode nepouzitelne, ale jinak je to velmi dobry a spolehlivy pomocnik. Obvykle byvaji vybaveny termostatem, takze nehrozi propaleni skluznice. Opatrnosti ale neni nikdy dost. To plati stonasobne u zehlicek na tuhy lih nebo u ruznych plynovych horaku. Prilis velke teplo, stejne jako otevreny plamen, mohou byt za urcitych okolnosti velmi nebezpecne.

Tuhe vosky jsou fixovany v obalech z hliniku nebo plastu kruhoveho prurezu. Z hlinikovych obalu lze velmi snadno nehtem odtrhnout asi milimetrovy prouzek, cimz se obnazi vosk. Vosk se nejlepe nanasi, pokud je obal mirne naklonen a je otirana hrana obnazeneho voskoveho valecku. Neni podstatne, jestli se vosk nanasi kratkymi tahy od stredoveho zlabku k okraji, podelne po obou stranach zlabku nebo metodou "cik-cak" ve tvaru kresby zmiji kuze. Dulezite ale je, aby se vosk nedostal do stredoveho zlabku, a aby vrstva nanaseneho vosku byla dostatecna a primerene stejnomerna. Chce to trosku cviku. Pozor, mekci vosky, zvlaste jsou-li vytemperovane, se otiraji velmi snadno.

Vosk, ktery se dostane do zlabku, se musi za kazdou cenu setrit mechanickou sterkou. Lyze takto spatne namazana nejede a predevsim spatne drzi stopu.

Klistry jsou prodavany v tubach (jako pasta na zuby). V krabicce je i sterka. Nektere firmy v baleni dodavaji i velmi praktickou pomucku pro navijeni konce tuby, coz usnadnuje vytlacovani vosku.

Klistr by se mel aplikovat vytemperovany pri pokojove teplove na suchou skluznici, jinak je to spatna prace. Nanasi se nejlepe tak, ze z tuby se opatrne vytlaci asi milimetr klistru, ve svisle poloze hrdlem dolu se tuba pritlaci ke skluznici a za staleho mirneho tlaku se vytlaceny vosk otre pohybem do strany o plochu skluznice. Nekdo maze klistr od stredoveho zlabku do strany, jiny pouziva natrenovany zmiji "cik-cak". Rozhodne je nutne zabranit naneseni klistru do stredoveho zlabku.

Pokud jde o mnozstvi nanaseneho vosku , at uz tuheho, nebo klistru, zadne idealni doporuceni neexistuje. Obecne plati, ze pri vetsim mrazu staci nanaset mensi vrstvu vosku. Pri vyssi teplote snehu jsou krystalky mene ostre a tudiz je nutna vetsi vrstva vosku. Silnejsi vrstvu vosku je nutne pouzit take na hrubozrnny snih, ktery vosk na skluznici vyrazneji odira, na cerstvy snih se rozhodne nedoporucuje pouzivat silnou vrstvu vosku, a az na vyjimky je nutne se u tohoto druhu snehu vyvarovat klistrum. I pri nanaseni klistru plati, ze nic se nema prehanet. Zpravidla mene znamena vice. Po rozetreni (rozzehleni) je vzdycky mozne vosk pridat, pokud lyze klouze. Misto jedne tluste vrstvy se doporucuje nanaset vosk v nekolika vrstvach, ktere se vzdy dukladne rozetrou.

K roztirani tuhych vosku se nejcasteji pouziva hranolek korku . Doba prinesla i vselijake jine nahrazky, vetsinou z plastu. Je veci zvyku, s cim kdo zachazi. Nekdy nezbyva nez vosk rozetrit hrbetem dlane. Jsou lyzari, kteri ani jinym zpusobem vosky neroztiraji. Kdyz ma ale nekdo peticlennou rodinu, ktere je nucen mazat lyze, rad pouzije korek, jinak si na dlani vytvori krasne spaleniny. Osobne mi take vadi, kdyz mam od vosku upatlane ruce strcit do rukavice.

Jak uz je uvedeno vyse, dobrou metodou pro roztirani vosku je jejich rozzehlovani . Chce to ale cvik, zvlaste u zehlicek s plamenem. Znam borce, ktery si horakem na PB vypalil do skluznice neopravitelnou diru, protoze asi zapomnel, ze nema lyze drevene, nybrz lyze s polyetylenovou skluznici, ktera se pri teplotach nad 150 st. C nenavratne borti.

Rozzehlovane vosky nepotrebuji zadne vysoke teploty. To neni bavlna. Staci teplota, pri ktere lze na tepelne plose zehlicky chvilicku udrzet naslineny prst. Opatrnosti neni nikdy nazbyt.

Rozzehlene vosky lepe prilnou ke skluznici, dele na ni vydrzi. Po vychladnuti je potrebne z nekterych mist skluznice stahnout prebytecny vosk. Dela se to skrabkou. Rozhodne se takove misto nedoporucuje stale dokola smudlat zehlickou.

V mistech, kde je naopak vosku malo (to se tyka i drobnych skrabancu), lze vosk pridat a opakovane rozzehlit. Pote se doporucuje skluznici "preliznout" korkem.

Lyzarsti machri pak jeste skluznici napustenou parafinem (pri brusleni) lesti silonovym kartacem nebo zmuchlanou damskou puncochou. Vysledkem snazeni pak je jednotvarna, rovnomerne rozetrena vrstvicka parafinu majici sklovity lesk.

Lyze namazane ve sklepe nebo v hotelove lyzarne je potreba nechat venku vychladit . (Ale pozor, jsme v Cechach plnych lapku a zahranicnich lopataru. Bez dozoru bych lyze pred hotelem nenechaval.)

Lyze namazane tuhymi vosky zacnou jet - pokud jste trefili mazu - tak asi po jednom kilometru. Nenechte se proto vyvest z rovnovahy skrehotanim potomku a manzelky, sotva ujeli prvnich dvacet metru z odpoledni tury, ze jim byly lyze blbe namazany.

I lyze namazane klistry nechejte vychladit. Zazehlovanim ohraty klistr tuhne nekolik minut.

Tak to byla teorie mazani lyzi. A nyni jak to udelame v praxi?

Jaky vosk vlastne pouzijeme (dnes odpoledne)?

Predevsim, jen nekdy se da namazat jedinym voskem , aby lyze jely a soucasne nesmekaly. Netvrdim ale, ze to nejde. Napriklad na umrzlem prasanu pri teplotach okolo -10 st. C staci v mazaci zone namazat dvojitou vrstvu zeleneho vosku (nekdy je ale lepsi extra modry) - a uspech je zarucen. Kdo ale mel moznost zazit prasan pri vysokych mrazech, urcite potvrdi, ze na ten se namazat neda. Je tupy, protoze smykove treti lyze nedokaze vytvorit nezbytnou mikroskopickou vrstvicku vody, po ktere lyze "jede".

Obdobne to funguje pri opacnem extremu, to je na mokrem tajicim cerstvem snehu pri teplote vetsi jak +5 st. C, kde nekdy staci zluty klistr po cele plose skluznice. Jizda na takovem snehu uz sice neni nic moc, ale jde to. Horsi nez spatne klouzajici lyze je vyvalet se v kaluzi vody.

Nevim jak kdo, ale osobne davam prednost situaci, kdyz mi lyze nesmekaji. Kdyz podkluzuji a musim drit pri kazdem kroku, obvykle koncim v nejblizsi obcerstvovaci stanici, kde spatnou mazu zapijim necim prijemnejsim.

Znam jeste horsi situaci nez prokluzovani. To kdyz zacnou na skluznici narustat boule nalepeneho snehu, ktery nelze odrit ani o parez. Brr.

Takze, obvyklejsi je vzajemna kombinace alespon dvou vosku . Kombinuji se navzajem nejen tuhe vosky, ale i klistry, stejne jako tuhe vosky s klistry. To je pak ta prava lyzarska alchymie.

Jak uz je uvedeno, na skluznych zonach (pod spickou a patkou lyze) se aplikuji vosky umoznujici skluz, do odrazove zony se mazou vosky pro stoupani, resp. odraz.

Nejjednodussi (a fungujici) metodou je namazat na spicku a patku lyze vosk podle doporuceni vyrobce (resp. podle dale uvedene tabulky) a do voskovaci zony nekolikanasobnou vrstvu tehoz vosku, nebo vosk o jeden stupen "teplejsi".

Druhou variantu uzivam casteji (a pak zurim, ze mi to z kopce nejede).

Zkusme priklad takove kombinace vosku: Bude okolo -5 st. C, vcera napadl cerstvy snim, predpokladame, ze pojedeme jiz v proslapnute stope (mozna bude nekde zafoukana). Kdo ma neco najezdeno, urcite nic nepokazi, kdyz namaze tuhym zelenym voskem a do voskovaci zony prida modry. Jestlize lyze budou na terennich vlnach klouzat, "urve" to rukama.

Kondicne slabsi lyzar by mel mozna volit do voskovaci zony fialovy klistr a pres nej aplikovat tuhy modry vosk.

Nejhorsi pro volbu spravneho vosku jsou teploty okolo nuly, ale to uz je vyse uvedeno. Situace byva o to slozitejsi, ze v teto klimaticke urovni obvykle prichazi nebo odchazi tlakova nize, ktera byva spojena se srazkami, at uz v podobe snehu nebo vody (deste). A cerstvy tezky snih okolo nuly - to je postrach i profesionalnich mazacu.

Sakra, tak co tam mam napatlat?

Znovu nezbyva nez zvolat - babo rad! Pres nejvetsi snahu poradit nemusi ani jedno z vyse uvedenych doporuceni fungovat, cimz se kruh uzavira.

Vsechna moudra slova, dobre minene rady a jine teoreticke uvahy nejsou nic platne proti prakticke zkusenosti. Pokud jde o teorii, vsechno uz bylo receno. Zaverecna tabulka neni nicim jinym nez dalsim "teoretickym" navodem. Muze si ji vlastne vytvorit po letech experimentu kazdy, kdo si zakoupi (nelevnou) sadu na trhu dostupnych vosku a bude si zapisovat sve mazacske uspechy a neuspechy. Praxe a zkusenost je nejlepsim radcem. Nejlepsi rada pro dobre namazani lyzi podle mne spociva v odvaze experimentovat pri uznavani moudrych doporuceni. Kdo si nevyzkousel, jak funguje ten ktery vosk na tom kterem druhu snehu za te ktere teploty, neuveri!

Tabulku vytvorili snad generace lyzaru pred nami. Posledni upravy do ni udelal seftrener novomestskych lyzaru Martin Kovacic. A z jeho hlavy take pochazi napad o zpetne vazbe. Dohodli jsme se, ze ti lyzari, kteri napisi na e-mailovou adresu nasi web-stranky svoje zkusenosti s mazanim lyzi, pripadne budou chtit znat odpoved na nektery dotaz stran spatne mazy, pokusime se jim zprostredkovat odpoved od odborniku.

Tab. 1 - Doporucene kombinace lyzarskych vosku a klistru

Preji hezke svezeni v lyzarske stope.

Autor dekuje za vyznamna doporuceni Martinu Kovacicovi.

Pouzita literatura:

• Dvorak, F. - Maskova, L. - Weisshautel, J.: Beh na lyzich. Olympia 1992.
• Jak si namazat lyze? http://e-zdar.wz.cz/lyze/mazani.htm
• (kat): Mazani je veda. Blesk-special.