|
|
Miloslav Svaricek: Splnil se mi klukovsky sen - byl jsem na olympiade
|
|
14.01.2004 16:57:07
|
Rika o sobe, ze je novomestsky patriot. V roce 1963 vyhral Zlatou lyzi. V te dobe byl na vojne v Dukle Liberec. Jak sam priznava, bylo to temer na zacatku jeho sportovni kariery. Hned o rok pozdeji startoval na Zimnich olympijskych hrach v Insbrucku. Relativne kratke obdobi sve aktivni sportovni kariery vystridal dlouholetou trenerskou praci. Radu roku pracuje jako cinovnik Sportovniho klubu lyzovani Nove Mesto na Morave. On bez Zlate lyze a Zlata lyze bez neho - to nejde dohromady.
„Sezona 1963/64 byla prakticky bez snehu. Jediny provozuschopny mustek byl v Nydku u Trince. Tam jsem si trikrat skocil, pri poslednim skoku jsem ale upadl a sedrel jsem si lokty. No a bylo po treninku. V nemocnici v Novem Meste me ruce zavazali a do toho prisla zprava, ze mame pripraveny trenink v Rakousku. Bydleli jsme tam u starosty. Odtud jsme odjeli jeste na zavody do Svycarska a pak rovnou na olympiadu,“
vzpomina Miloslav Svaricek na svuj nejvetsi zivotni sportovni podnik, ktereho se zucastnil…
Urcite si pamatujes, jak jsi v Insbrucku v roce 1964 dopadl?
Nebylo to nic moc, ale splnil jsem si klukovsky sen. Jak znamo, dulezite je zucastnit se. V severske kombinaci jsem skoncil na 23. miste. Po skoku jsem byl myslim osmnacty, ale na beh jsme spatne namazali, klouzal jsem, takze jsem nakonec ztratil pozici ze skoku.
Jak to vlastne bylo s tvoji nominaci na olympiadou?
Tenkrat byla mezi lyzari znacna konkurence. Sam jsem mel veliky problem se tam dostat. Nakonec se rozhodovalo mezi mnou a Cillikem. Byl jsem stastny jako blecha, ze jsem se na poslednich kvalifikacnich zavodech dostal pred Rudlu Cillika a do Insbrucku se nominoval. Prijel jsem tam v noci. Skokani uz tam byli pred tim na soustredeni. Potkal jsem v pulnoci v hotelu Rasku a on mel v ocich slzy. Nedostal se do nominace. Me ho bylo tak strasne lito a vubec mi nedoslo, ze kdybych se nekvalifikoval, mohl jsem brecet s nim. Raska si vsechno odcinil o ctyri roky pozdeji v Genoblu, kde ziskal olympijske zlato na malem a stribro na velkem mustku.
Do Insbrucku jsem si dovezl dvoje skokacky a dvoje bezky. Joska Matous, ktery nakonec skoncil ctvrty, ulamal na svych lyzich spicky. On byl dost tezky a pri doskoku pod nim lyze jen prastely. Tak jsem mu pujcil jednu svoji lyzi. Kdo zna fotograficky snimek z te doby, Matous ma jednu skluznici svetlou a jednu tmavou.
Inklinoval jsi spise ke skoku nebo k behu?
Musim priznat, ze mi za zacatku, coby dorostenci, slo lepe behani. Bylo to asi tim, ze v Novem Meste nebyla nikdy skokanska priprava dobra. Nase mustky byly vetsinou bez snehu. Dvakrat, trikrat za sezonu jsme vyjeli na kratke soustredeni nebo rovnou na zavody, ale to nestacilo. Ale ono jinde to nebylo lepsi. Skokansky trenink mi proste chybel.
Vzpominam si - to jsem byl starsi dorostenec - jelo se mistrovstvi republiky v Donovalech. Snih zase nebyl nikde, ani v Tatrach. Tam sice mustek navozili, ale snehu bylo tak malo, ze jsme zastavovali o kupu slamy. Nejdrive se bezelo a pak se skakalo, tedy obracene nez je dnes obvykle. Na Dalibora Motejlka jsem mel z behu naskok nekolik minut a predstav si, ze on ten naskok svymi perfektnimi skoky smazal a o jednu desetinku jsem s nim prohral cely zavod v severske kombinaci.
V roce 1963 se Zlata lyze skakala na mustku u Skrobarny nebo na Sibenici?
Na Sibenici, protoze stara drevena „skrobarna“ spadla po vichrici v roce 1958 a novy kovovy mustek se stavel az nekdy v roce 1965 nebo 1966.
Jak rozdilne byly podminky pro vrcholovy sport mezi tehdejsim novomestskym klubem a Duklou Liberec?
To se snad ani neda srovnavat, ten rozdil byl nebetycny. Kazdy nadejny sportovec se tehdy snazil dostat se do Dukly, protoze tam byly podminky pro trenink, tam se jezdilo na zavody do zahranici, cele dva roky jsme vlastne byli na lyzich.
Kdo Te vlastne pritahl v Novem Meste k lyzovani?
Tonda Chroust, ten mne trenoval. On sam byl vyborny zavodnik, dostal se az na mistrovstvi sveta do Svedska. Paradoxne jsem byl dokonce u toho, kdyz jeho kariera skoncila. Bylo to v Nydku na mustku s kritickym bodem asi 60 metru. Vzal lyze a povida nam mladejm: „A ted se divejte, jak se skace.“ Vylezl na vez, rozjel se, lehl do toho, skocil normovy bod a jak lezel na lyzich, tak taky dopadl. Po puse dojel, vstal, otrepal se, sklapl lyze a prohlasil: „Tak to se nepovedlo, jeste jednou…“ Skocil ten samy skok, jenze dopad uz byl v kotrmelcich. My se mu nehorazne smali, ale jen do chvile, nez jsme zjistili, ze Tonda se nehybe. Dobehli jsme k nemu a on se celej trepal. Na hlave mu vyrostla boule jako tenisak. A stale se chvel. To uz jsme vedeli, ze je zle. Sanitka ho odvezla do nemocnice a vsichni jsme z toho byli dost spatni. Ja nemohl ten den skakat, dokud se sanitka nevratila a ridic nam nerekl, ze Tonda je v poradku. Tonda si tenkrat strhal vazy v kolene a tim skoncila jeho kariera skokana na lyzich.
Kdo Te trenoval v Dukle a kdo patril k tve generaci sdruzenaru?
Zdenek Remsa nas mel na starosti po skokanske strance, protoze „kombinaci“ sveho trenera na skoky vlastne nemeli.
Kdyz jsem se jako bazant dostal v roce 1962 do statni reprezentace, v „mancaftu“ byl Vlasta Melich (vitez Zlate lyze v r. 1958 - pozn. J. H.), Nuser nebo Josef Kubica. Z bazantu jsme tam pak byli Oleksak, Kutheil, Mazanek, Suva a ja. Postupne odesli starsi, treba Melich, ktery byl na olympiade s Cillikem ve Squaw Valley v roce 1960.
Kolik sezon jsi byl na vrcholu sve sportovni kariery?
Pomerne kratkou dobu, prave ve zminovanych sezonach 1963 a 1964. A to z pomerne jednoducheho duvodu. Po olympiade v 1964 roce jsem se vracel z vojny domu. Je fakt, ze mi nabidli, abych zustal jako deleslouzici v Dukle nebo jako policajt v Rude hvezde, ale vetsina z nas spechala domu. Pred vojnou jsem delal konstruktera v Tokozu ve Zdare a tak jsem si myslel, ze se tam vratim k rysovacimu prknu. Bavilo mne to. Tokoz mi ale nabidl pozici kontrolora. Jenze ja hral take slusne fotbal a Novomestaci potrebovali v te dobe posilu. No a to byl vlastne duvod, proc jsem se dosti slozite dostal do novomestske Chirany a dlouha leta tam dela v zasobovani. Jenze, reditel Zoubek mi tenkrat na rovinu rekl, ze vic jak na dva tydny me z fabriky pustit nemuze, takze vsechny dalsi sezony uz byly spis takove „bez treninkove“. Dostal jsem se jeste na mistrovstvi republiky, kde tenkrat bylo asi deset nasich nejlepsich skokanu, mezi mini treba Raska. Moje treninkove skoky nestaly za nic, chlapi si ze mne delali srandu, ale pri zavodech jak jsem jel na vezi, tak jsem si vsiml pred hranou ve stope jakousi vetvicku, mne to zadrhlo, jak jsem byl v posazu, tak mne to katapultovalo, ja se jeste stacil odrazit a drzel jsem to az dolu. I druhy skok se mi podaril a ja nakonec skoncil osmy. Nejvic se divil Remsa, jak je mozny ze bez treninku jsem tak dobrej. Dokonce mi nabidl navrat, ale mezi skokany. Mel jsem ale existencni problemy, zenu, dite. Dnes si tak rikam, jestli to nebyla chyba. Mozna bych to byl dotahl az na olympiadu do Saporo.
Jake bylo louceni s aktivnim zavodenim. Bylo Ti smutno?
Ani ne, splnil se mi sen - dostal jsem se na olympiadu, zazil jsem dve senzacni sezony a uspokojovala mne i predstava, ze budu trenovat mlade kluky.
Jsou zavody, na ktere vzpominas nerad?
Asi na ty v Zakopanem, tam jsem mel skaredy pad.
Na jakych lyzich jsi vlastne skakal?
Ac Novomestak, skakal jsem na lyzich Pope z NDR. Bezky jsem mel ale ze n. p. Sport Nove Mesto.
Jak tenkrat probihalo mazani? V te dobe prece s vami zadni servismeni nejezdili?
Samozrejme, trener rano objel trat, rekl dejte tam to nebo ono, kazdy zavodnik si musel lyze namazat sam. Nekomu to jelo dobre, nekomu hure, podle toho jakou mel kdo kondici a jakou vrstvu vosku na lyze napatlal. Mockrat jsme promazali. Skokacky se parafinovaly a pak se to zazehlilo. Vsechno sami.
Z Chirany jsi po par letech odesel?
Zacal jsem delat trenera skoku a severske kombinace v Sportovnim klubu. Mymi nejuspesnejsimi dorostenci byli Pepik Pospisil a Slavek Buchta. Na tehdejsi dobu byly oba vyborni. Byl mezi nimi dvoulety vekovy rozdil, takze kdyz jeden vyhral mistra republiky v mladsich dorostencich, druhy vyhral ve starsich dorostencich, a stejne to bylo i v dalsich letech, jak rostli a prechazeli az do junioru. Ti kluci nekolik sezon vyhravali co se dalo. Oba pak skoncili v Dukle.
Co Te u lyzovani drzi i v relativne pokrocilem veku, co Te motivuje?
Lyzovani se mi stalo osudne uz v utlem veku. Od malicka jsem byl na lyzich. Je to moje celozivotni laska, i kdyz pravda, parkrat jsem si rikal, jestli mi to je zapotrebi..? U lyzovani byla legrace, meli jsme dobrou partu. A nez vysedavat v hospode u piva a vest moudre reci? To jsem si sel radeji zabehat. A potom, ja jsem takovy novomestsky patriot, takze tim se asi vysvetluje i to, ze po skonceni aktivni kariery jsem sel vlastne automaticky delat trenera mladym klukum.
Poslednich deset ci dvanact roku je Nove Mesto slavne tim, ze zde poradame zavody Svetoveho poharu. To je bezesporu pocta, kterou mnoha i vetsi lyzarska strediska neziskala. Vnimas to take tak, ze se Nove Mesto zapsalo do lyzarske historie hodne tucnym pismem, nebo to beres jako cosi samozrejmeho?
Par zavodu ve svete jsem absolvoval. Lecjake sportovni stredisko i zvucneho jmena jsem videl. Mohu tedy porovnavat. A ver mi, ze jsem strasne hrdy na to, ze Nove Mesto na Morave se mezi ne dostalo a ze jsme s nimi srovnatelni, ne-li v nekterych smerech lepsi.
Jaky jsi mel vlastne nejdelsi skok?
„Kombinaci“ zpravidla skakali na strednich mustcich. Jen jedinkrat jsem skakal na velkem mustku, to jsem byl v Dukle. V Banske Bystrici postavili novy mustek s kritickym bodem 90 metru. Tenkrat tam byly 1. ceskoslovenske hry. Ten mustek, co ja vim, nebyl kvuli nedostatku snehu prakticky vubec vyuzivany. Nakonec tam instalovali umely povrch a jezdilo se tam v lete trenovat. Tak tam jsem tenkrat skocil nejdelsi skok. Namerili mi 88 metru. Nebylo to ale v zavode, nybrz v treninku.
Troufnul by sis na nejaky super velky mustek, treba v Planici?
Nejspis ne, na takove mustky musi clovek prodelat velmi poctivy trenink. Tam je obrovska najezdova rychlost. My jsme na strednim mustku najizdeli okolo 75 km/hod., na mamutu se jezdi okolo stovky a vice. A potom, pri skoku na mamutim mustku leti skokan 2 az 3 metry nad terenem, on vlastne kopiruje zakriveni dopadu, zatimco my jsme litali okolo 10 az 12 metru. A to znamena jinou techniku odrazu i letu. Je to proste hodne jine.
Mezi skokany byl pojmem architekt Jarolimek. On stavel i novomestske mustky…
To je pravda. On kdysi take skakal. Nam se ale na jeho konstrukci mustku nelibilo, ze delal hrozne vysokou hranu a ze se letalo z velke vysky dolu. Vzpomen si treba na Sibenici. Tenkrat, kdyz tam staveli novy mustek, tak jsem tam prisel a zdesil jsem se z te vysky hrany stolu. Pani stavitele mne ale vyhnali, ze tomu nerozumim. Jenze ja na rozdil od nich potom na tom mustku musel skakal. A kdyz prijeli na zavody kluci za Harrachova, tak se nam posmivali, co to tady mame za kozu. Tam byl problem v tom, ze kvuli kratke vezi byla mala najezdova rychlost a my rikali, ze se pada z pudy dolu. Na Skrobarne zase byl problem kratkeho dojezdu. Tam se muselo vcas odslapnout, aby clovek neskoncil v potoce. Horsi to ale bylo na jednom mustku v Rakousku. Tam se skakalo u hrbitova, ale shora to vypadalo, ze kdyz se vic odrazis, skoncis mezi hroby.
Miloslav Svaricek byl za svoje sportovni uspechy, trenerskou praci a za zasluhy o rozvoj lyzovani ocenen v roce 2003 pri konani 65. vyroci Zlate lyze Cenou Karla Mrkvicky.
|
|
Autor:
hlav
Foto:
hlav
|
Precteno:
2534
x
|
|
Zobrazeno za 0.016 vterin.
|
|
|
Na teto strance predstavujeme osobnosti, ktere jsou uzce spojene se sportovnim lyzovanim,
Zlatou lyzi nebo Novym Mestem na Morave.
Jednotlive rocniky Zlate lyze odplynou jako jarni snih, veskere aktuality ztrati na aktualnosti,
zustanou jen fotografie nebo vysledky. Bylo by ale skoda, aby odplynuly i vzpominky pametniku .
byvalych zavodniku, cinovniku Sportovniho klubu Nove Mesto, anebo novinaru, kteri take napomohli
sirit slavu bezeckeho lyzovani a nikdy neopomneli prijet na Zlatou lyzi.
Privitame nabidky takovych rozhovoru s lyzarskymi osobnostmi, ktere zde radi zverejnime.
|
|
Internet team ZL
|
Sobota: 17. ledna 2004
9:30 Start zavodu zen na 10 km C
11:00 Start zavodu muzu na 15 km C
Nedele: 18. ledna 2004
9:00 Start kvalifikace sprint - zeny,muzi F
11:00 Start finale sprintu - zeny,muzi
|
|
Detailni program vsech akci ZDE
|
|
|
|
Tip:
Nahlednete do historie Noveho Mesta na Morave prostrednitvim exkluzivni kolekce obsahujici vice nez 2500 historickych fotografii. Kazdy den vam prinasime jinou fotografii, nenechte si ujit zadnou :-))
|
|
